La

Když jsem otevřel mý oči uviděly
černou mlhu dole v údolí
plazila se k nám nahoru
zahalit tvou schoulenou postavu.

A když jsi mi v ní náhle zmizela
ta svině se zpátky zas vrátila
zůstávám radši nahoře
než stát se žrádlem tý potvoře.

A nevím, jestli se mám smát
anebo jen zubama zaskřípat
jestli na kopci nebo v údolí
někdo se mi zas někdy zatřpytí.

Kam mi tě ta mrcha hnusná odnesla
byla jsi má krásná nevěsta
kulhám teď jen sám dopředu
na kostře svý svou mrtvolu.

A jen když se nebe občas rozjasní
anebo mi naprší do dásní
tak ze vzduchu lesního oparu
cítím zas tu starou náladu.

V ní jeden obraz za druhým
těší mě svým chmurným veselím
že co bylo tu, už se nevrátí
možná jen v smrtelný závrati.