Smutek duše konstruktivní

*
Zas a zas na všechno seru
chlastám už jen na sekeru
na sekeru těla,
unavená duše uletěla
bytuje si v diamantu
rozpoutaná by se stále chtěla
vypínat k nebesům mrakům
místo toho letí k funerálním ptákům.

*
A já zas a zas jen do ní peru
bez trochy soucitu její hmotu žeru
a chcípu vzácně na úbytě
duše skrytě na mě laskavě
čeká až tělo zhasne a bude krásně
a pak zas ne, ne není.


1.
Jó no tak jo, ráno si na mě ztěžka sedlo
venku padá sníh a  slaná břečka v ulicích
a pro mě už není útulný místo na zemi
a ještě k tomu to, co by mě jindy nenapadlo.

2.
Ach bože jo, něco mi zase uteklo
slunce nebo stín, nevím, už nic nevidím
a kurva! bolí to, dokud se zase neuzemním
no ale co s tím, do duše mi zas zateklo.

3.
No jó tak jo, něco ve mě dávno zhaslo
mrzí mě to víc jenom když si to uvědomím
no a co víc žiju v naprostém bezvědomí
iluze mi dochází, smutek duše konstruktivní.