Potvory

Tenhleten den neměl vůbec bejt veselej
a k tomu připad hnusnej sníh kyselej.
Do ulic vyrazil, pozbýval odvahu
tak do plic zarazil trochu nikotinu.

Před očima mlhu a z kopce závratí
v studených bodlinách odvaha uletí.
A když si povídal v duchu o prokletí
přišlo mu nespravedlivý proč zrovna on.

*
Přebruslil kopcem a míhal se dolinou
potůčky zlostí a bolestí ho ženou vpřed.
V prostředku ulice proplétá se stromy
kulisu rámují pobitý špinavý domy.

Za cílem bez cíle žene se zavyle
šourá se za ženskou, která je v přesile.
Na rohu panáka v hospodě skrčený
křísí si odvahu a svý mužný síly ven.

*
Po schodech šourá se schodama dopředu
na tuhle potvoru nemá už náladu.
Pak už jen po cestě pár metrů pavlačí
zavadí o krámy pak klikou zapáčí.

Zjeví se zuřivá, mokrá, rozcuchaná
kleje a nadává, co on prý znamená pro svět.
Chmátne do místnosti a láhev odjistí
zbytek dne se diví, že už jí dávno nezabil.

*
Co se to po nebi zase honí
co je to za hnusný potvory.
Studený mokrý sněžný mraky
kdo to má vydržet a já taky.