Jedy

Já moc dobře vím, že když v noci spím
a něco se mi zdá, že to není pravda
Říkám si bohužel, protože kolikrát
radši než bych žil, šel bych věčně spát.

Protože to ale nejde a já musím občas vstát
snažim se snít sny i ve dne, i ve dne s nima spát
A když to někdy nejde, tak mi jedy pomůžou
každým tím dalším jedem se mí chvíle zkracujou
A ty jedy jsou taky snový, ty snílci vymysleli.

Já moc dobře vím, že když něco mluvim
jen těžko kdo pochopí, co za slovama mluví.
A i když přibližně, tak k čemu mi to je
vždyť já přece hledám, co je to za náma.

Protože to ale nejde, musím bejt vzhůru dál
jedů co se do mě vejde, pak dokážu bejt sám
Kdo to ale na mě mluví, když občas poslouchám
když vzduch se k mým nozdrám tulí a já cítím, cosi mám
kdo je to?, bojím se vědět, Bůh nebo Čert sám?

Co ale nevím, co tu dělám
nevím, co s tím, co tu vlastně hledám
Jeden mi říká to, druhej něco jinýho
Já ale pořád jdu, a nejspíš ve svym dobrým snu.

A o něm nikdo nic neví, o něm nikdy nemluvim
Snad jen Bůh nebo Čert tuší, jakou má ten sen černou duši
A já spolu s nimi, jakoby se mnou tu žili
jedama je hostím ve svém království
A poslouchám jejich rady, i když je neberu doopravdy.